Rozhovor s Vadimem Šiškinem na téma intuice

Rozvoj intuice? Nejtěžší je důvěřovat sám sobě

Začneme-li pracovat na své intuici, otevírá se před námi velmi široké pole možností i námětů ke zdokonalování. Při dnešní nerovnováze levé a pravé hemisféry a převaze logického myšlení je vždy co zlepšovat. A pak, i když se dostaneme na určitou úroveň, znovu a znovu narážíme na tu nejtěžší překážku - na sebe sama a své návyky. Ale stojí to za to, říká VADIM ŠIŠKIN, lektor metody Norbekova a také specializovaných kurzů zaměřených na posilování schopností, s nimiž jsme se všichni narodili, ale které jen málokdo naplno využívá.

Proč bychom si měli posilovat intuici? K čemu všemu se nám to může hodit?

A proč člověk trénuje své tělo, proč hledá něco, co by zahřálo jeho duši? Aspoň proto, aby prožíval svůj život plnohodnotně, v plné šíři a barvě. Aby se z něj nestala jen taková černobílá duha (úsměv).

Každá technika rozvíjení intuice zvyšuje vnímání minimálně pět smyslů, proto má vliv i na zdraví. Řekl bych to ještě jinak. Nepotřebujeme se naučit mít intuici, tu má každý. Potřebujeme se naučit ji vyhrabat z nánosu smetí, který nám brání jí naslouchat.

Možná znáte následující pořekadlo: "Každé dítě se narodí mistrem, časem to ale zapomene a pak se celý život snaží rozpomenout se. Někteří se boji být jak bílými, tak černými, a zůstávají jen šedými. Nechtějí se lišit a tím pádem dar, který dostali při narození, zůstává neodhalen.
To je ale samostatné téma.

Proč tedy rozvíjet intuici?

Za prvé je to úspora času, jelikož se zbavíte nerozhodnosti.

Určitě každý z vás měl takové okamžiky, když měl určitý pocit, ale nakonec jednal jinak − podle toho jak to dělali ostatní, takže podle šablony. Neměli jste důvěru k sobě samému, k tomu pocitu, který vám napovídal i o jiné variantě.

A jedině poté, co jste ztratili hodně času a dokonce možná i samotný cíl, vás napadne, že byla i jiná možnost!

Za druhé - zvýšíte-li svoji citlivost, můžete se rychle přeorientovat a přizpůsobovat se situaci. To pomáhá v jakékoliv oblasti od sportu až po podnikání. Dokonce i ve vědeckém světě bylo hodně objevů nalezeno intuitivně.

Za třetí, člověk, který má zvýšenou citlivost intuice, se na situace dívá zvenčí a může tak zůstat svobodný a nezúčastněný. Takový člověk se nenechá ovlivňovat médii nebo dalšími zdroji informací. Znamená to, že díky intuici máte určitý druh imunity a možnost vnímat různé informace střízlivěji.

Za čtvrté - naučíte se poslouchat sami sebe, cítit své zdraví a nedohánět se do extrémů.

Takto můžeme pokračovat dál. Je to hledání potřebných idejí, odhalení své přirozenosti, dokonce i co se týká bezpečnosti.

Můžete uvést nějaký příklad?

Spoustu. Třeba to, že odmítnete "výhodné" nabídky, nebo se vám v posledním okamžiku nechce jet, letět apod. Víte co je zajímavé, hodně lidí v intuici nevěří, ale potkává se s ní téměř pravidelně. To je víc než zvláštní.

Zrovna jsem si vzpomněl na slova mého učitele M. S. Norbekova: "Lidí jsou nevěřící až do chvíle, kdy zažijí první turbulenci v letadle."

Není lepší se místo intuice spoléhat spíše na rozum?

Nejde o to, co je lepši používat, ale o to, abychom toho využili plnohodnotně. Neradíme vzdávat se rozumu. Jde o vyváženost mezi levou a pravou hemisférou.

Levá je logická, pravá tvůrčí a intuitivní. Momentálně se klade větší důraz na levou hemisféru. Dnes dáváme do školky děti již ve věku tří let! A jaké tam jsou hry? Samozřejmě převážně logické, protože půjdou do školy, pak na vysokou... a to je všechno. Během těchto let získává člověk diagnózu: Mysli jako ostatní, dělej jako všichni!

A už tu máme invalidu, jak říká Norbekov: "levohemisférika."

Ale můžeme stát i invalidou "pravohemisférikem!"
Proto se musíme soustředit na otázku rovnováhy.

A pak v nás na určitou situaci či problém vznikají minimálně dva pohledy.

Kdy jsme ztratili schopnost intuice?

Na to jsem už částečně odpověděl. Myslím, že mnozí tuto schopnost ztratili už v dětství. Samozřejmě k tomu nedošlo hned, možná tomu napomohla výchova, okolí, společnost...

Máme schopnost intuice všichni? Někteří z nás mají pocit, že oni už rozhodně ne.

Trochu se vrátíme zpátky. Intuice je stejný smysl jako těch pět ostatních. Otázka je pouze v její otevřenosti či uzavřenosti. Někdo má například dobrý čich, a jiný jej nemá. To ale neznamená, že růže, která stojí přímo před ním, nevoní. Stejné je to i s člověkem, který nějakou situaci cítí, má aktivovanou intuici a nejde směrem, kde se necítí. Jiný ale intuici nemá tak otevřenou a nebezpečí nevytuší. Může to dopadnout špatně. Jde pouze o to, že máme různé vnímání a tomu pak odpovídá výsledek.

Není intuice jen ženská záležitost? Daří se i mužům?

Jako žena byste jistě chtěla, abych odpověděl: "Samozřejmě, že existuje jen u žen!" A dodal bych: "Muži - to jsou úplně primitivní stvoření." (úsměv)

Já vás ale zklamu. Za příkladem nemusíme chodit daleko, vezměme si mého učitele Norbekova.

Ano, ženy mají intuici vyvinutější, navíc se ještě více otevírá láskou. Ale i muži mají intuici, jenže oni jsou od přírody víc nastaveni na logické uvažování. To je jediný rozdíl.

U mužů se intuice posiluje v okamžiku nebezpečí, kdy se rozum potlačí a začíná převažovat živočišný instinkt přežití.

Jak často a dlouho je třeba doma tato cvičení provádět, abychom dosáhli nějakého výsledku?

Během kurzu cvičíme každý den, jak na kurzu, tak poté samostatně doma. Doporučujeme pokračovat ve cvičení minimálně 21 dnů, nejlépe ale 40 dnů. Předáváme komplex technik a doporučení, co s čím můžeme spojovat, abychom se zlepšovali.

Některé s těchto technik můžete dělat 3x týdně 20-30 min denně. Někteří cvičí 5-7 minut, celkem maximálně 40 minut 3x týdně a pak to všechno převádějí do osobního života. To je základní praktika, praktika sebedůvěry!

Čeho všeho jsou schopni absolventi vašich kurzů? Jaké nové zkušenosti nebo zážitky je potkaly?

Můžeme se naučit prociťovat svůj život a nemarnit ho prázdným rozhodováním. Formovat jej a nestát se obětí okolností. Přiblížit se skutečně k sobě samému a zbavit se namyšlenosti a iluzí. Nespálit svůj život, ale činit se a dosahovat cílů. Měnit sny v realitu.

K dosažení tohoto všeho existuje řada nástrojů, o něž se s Vámi podělíme. Ale výběr si musí udělat člověk sám. Opět Vás odkážu na slova M. S. Norbekova: "Přijde-li člověk do obchodu a koupí tam kladivo a hřebíky, ale doma pak dál zatlouká hřebíky čelem, pak je to jeho volba."

Čeho všeho jsou schopni absolventi vašich kurzů? Jaké nové zkušenosti nebo zážitky je potkaly?

Na každém kurzu objevujeme něco nového a platí to i pro mne jako lektora. Nedávno jsem na kurzu zažil zajímavé příběhy.

Jeden z účastníků navrhl nějaký přístroj. Pět let marně klepal na dveře jednoho úřadu a jeho podnikání vůbec nešlo nahoru. Šestý den výuky ke mně přišel a říká, že dnes se to dalo do pohybu a najednou se nastartovalo mnoho zajímavých projektů, které jeho byznys rozšiřují.

Zeptal jsem se: "Co jste pro to udělal?"

Odpověděl: "Víte, já jsem se celá ta léta snažil u toho úřadu uspět, a přitom jsem nikomu nedůvěřoval a neposlouchal rady jiných. Tady na kurzu jsem se na situaci podíval z jiného úhlu a najednou jsem vedle sebe uviděl člověka, jehož jsem si dřív ani nevšímal. Poslechl jsem svoji intuici, dal jsem mu instrukce, a za dva dny se vyřešilo to, na co jsem marně čekal pět let."

Nebo jedné ženě během kurzu přišla velmi výhodná finanční nabídka. Dotyčná o ní nějakou dobu přemýšlela, pak přišla ke mně a říká: "Zítra se mám závazně rozhodnout." V jejím hlase bylo cítit radost, ale i lehký nepokoj.

Řekl jsem jí, ať naslouchá sama sobě a důvěřuje svým pocitům.

Následující den nám na kurzu povídá: "Na setkání jsme se všichni dohodli a chtěli podepsat smlouvu. Všechno vypadalo dobře, ale když jsem vzala pero do ruky, ucítila jsem někde uvnitř těžký chomáč napětí". Ona se prostě zvedla, odmítla to podepsat a odešla. Organizátoři byli v šoku. Ona také nevěděla, zda jednala správně.

Za dva týdny mi ale napsala, že kdyby to podepsala, šla by do vězení. Organizátoři akce ji chtěli využít jako bílého koně. Dotyčná možná poprvé v životě uvěřila svým pocitům a to ji zachránilo.

Jak svoji zesílenou intuici využíváte vy osobně?

Za ta léta, co přednáším, mne toho potkalo hodně.

Jeden z poslední doby: Potřebovali jsme si koupit místenky na vlak do vzdálené země. Jdeme na nádraží a já cítím, že je teď nemáme kupovat. Totéž cítila i má kolegyně. Vrátili jsme se zpátky. Stejně tak druhý den. Chystáme se pro místenky, zase ten samý pocit, tak opět nejdeme. Rozhodli jsme se, že počkáme tři dny. Následující den nám organizátoři volají а žádají o posunutí plánovaného kurzu o několik dnů.

Stává se mi, že i teď se projevuje má stará nedůvěra ve vlastní pocity. Princip vyučovaných technik přitom spočívá v překonávání těchto návyků!

Zvlášť při těchto pozorováních jsem pochopil, že nejtěžší je důvěřovat sobě samému.

Je zajímavé, že se to může projevovat v různých obměnách. Podobá se to broušení povrchu. Na první pohled vypadá hladce, ale když se ho dotkneš, cítíš nerovnosti. U člověka je nejsilnější brzdou zvyk.

Ještě jedna situace, kdy jsem čelil sobě samému.

Potřebovali jsme vyřídit vízum a bylo na to málo času. Věděli jsme to a rozhodli se, že si necháme udělat expres vízum, i když i to bylo ohrožené, protože se blížil víkend.

Poslali jsme doklady a čekáme. V pátek nepřišla žádná odpověď, to znamená, že už máme jen pondělí. Večer si píši úkoly na pondělí, na ráno mám naplánovaný po skypu kurz intuice. Jdu spát.

A při usínání (to je taky jeden z důležitých stavů) jsem si pomyslel, že se na to zkusím ještě jednou podívat. Zítra je poslední den, vyjde to, nebo ne?

Najednou mi naskočil takový jasný obrázek, že vízum bude hotovo v 10 hodin. A hned nejasně cítím další číslo 11.13.

Začínám chápat, že mám před sebou výrazný příklad toho, jak pracuje logika. To ona to vidí tak přesně. Lidé přicházejí do práce v 9 hodin, pak se dávají do papírování a přesně v 10 je hotovo!

Mne ale zajímalo to druhé číslo - proč vlastně v 11.13, a ne třeba v 11.00, anebo v 11.15?
A začíná na mě tlačit starý zvyk: spolehni se na 10:00, to je jasné, kulaté číslo!

Manželka spí. Chci ji vzbudit a říct, že zítra bude vízum hotové v 11.13. Ale znovu mi tam leze to druhé číslo, co když to bude v 10?

Sám pro sebe se vymlouvám, že manželka spí a nebudu ji budit kvůli nějakému nejasnému pocitu. Jsem už dlouho zvyklý zapisovat si své pocity a analyzovat je.

Takže si píšu, zítra v 11.13 bude vízum hotové a přijde odpověď ve formě SMS.
Ráno se probudím a jdu učit přes internet. Ptám se žáka: "Zkušební otázka. Je taková a taková situace, v kolik hodin bude vízum vyřízeno?"

On odpovídá, že dnes to nevidí. Bude to zítra.

Já mu ukazuji svůj záznam, kde je napsáno, že to bude v 11.13.

Žák mi říká, že počkáme 3 minuty, protože je 11.10.

Čekáme, už je 11.13, žádná SMS!

On radostné konstatuje: "I vy se můžete mýlit"! A najednou přichází SMS "Vaše vízum je hotové". Dívám se na hodiny, je 11.14.

Takže ano, nebylo to v 11.13, ale bylo jen o jednu minutu!

Hned chápu, že dokud jsem neměl jistotu a stoprocentně si nevěřil, neřekl jsem to ani blízkému člověku. On by mne ale mohl podpořit a pochybnosti by zmizely.

Rozhodl jsem se prověřit si všechno až do konce a řekl jsem o těchto svých objevech manželce. "Představ si, rozdíl byl jen minuta a já jsem to procítil!"

A ona mi jen tak prostě říká: "Jestli jsi to procítil, proč jsi mi o tom nic neřekl?"

A co kdybych si to nezapsal a neukázal to svému žákovi před tím, než přišla ta zpráva? Ta nedůvěra sobě samému mohla podpořit pochybnosti a zničit dobrý výsledek.

Za nějaký čas jsem o tom mluvil s Norbekovem a on mi řekl "Gratuluji, ty jsi jednu ze svých pochybností chytil za ten její kluzký ocas! Moc se neraduj a pamatuj si, že pochybnosti tě budou provázet stále! Pokud ale budeš vytrvale trénovat, tvé výsledky začnou vítězit a to ti pomůže zbavit se pochybností. A ještě nezapomeň, že intuice není precizní věda. Jestli ale vybíráš z 99 dveří i nějaké vedlejší, které vedou k těm, které potřebuješ, nemusíš se zdržovat těmi 97 prázdnými."

K intuici proto dodám už jen jediné - vždycky je na čem pracovat!